Michal Novák - Pipemaker, Praha

* 2.3.1954

Práci v oboru dýmkařství jsem se začal věnovat těsně před rokem 1998.  Moje původní  povolání (novinář a fotograf)  mne na začátku devadesátých let přivedlo k tématu  "kouření" a postupně se moje novinářská  práce profilovala výhradně k přípravě materiálů o dýmkách a dýmkovém tabáku.
Během mého novinářského povolání  jsem nějaký čas pracoval jako šéfredaktor časopisu "Cigar a Pipe koktejl"  a  od roku 1999 jsem členem Académie Internationale de la Pipe, kde jsem aktivní  v sekci "briarové dýmky" .

Často jsem navštěvoval zahraniční veletrhy i výstavy v naší zemi a snažím se pravidelně zúčastňovat soutěží  v pomalém  kouření dýmek.
Navštívil jsem všechny evropské firmy  vyrábějící  dýmky a  mnoho studií v Německu,Rakousku,  Itálii  a  v Dánsku. S každou návštěvou mi v hlavě klíčila  myšlenka, že jednoho dne si to „zkusím…“

První  skutečný  impuls k tomu, vyrobit si vlastníma rukama dýmku,  jsem dostal v Itálii při návštěvě mého přítele Alberta Paronelliho, jenž mi věnoval malou historickou dýmečku. Její  tvar (i historie) mě uchvátily a později, když jsem využil pozvání Jana Kloučka na jeden z jeho workshopů,  byla tato dýmka  mým prvním „modelem“.

  Tak vznikla moje první „placatka“ a psal se rok 2008...   

S Janem jsme se časem stali společníky,  a  ve mně  rostla  touha vytvořit něco „svého“, něco charakteristického a  na první pohled rozeznatelného v množství  jiných autorských dýmek  mých zkušenějších kolegů. Podobně,  jako rozeznáme automobily, módu, šperk, obraz … Postupem času se tak skutečně stalo…

Pojem „vyhranit se“ zde dospěl k naplnění  nejvlastnějšího slova smyslu a mé dýmky jsou opravdu charakteristické - svými hranami…

Původně to snad ani nebyl záměr, jen klasická lidská touha mít v ruce něco, čeho se můžeme dotýkat, klouzat po tom prsty, hladit, ohmatávat a pohrávat si, ať už pohodě, či naopak ve stresu. Chtít se dotýkat je přirozené, a pokud je to, čeho se dotýkáme, současně krásné tak, jako je krásné dřevo, které používám k výrobě svých dýmek, poskytne to jejich majiteli i estetický zážitek, srovnatelný se zážitkem uměleckým či emočním. 

Nyní  jsou tedy  mé dýmky „typické“ a já vím, že jsem se vydal cestou, kterou  jdu rád… 

malé ohlédnutí....